Květen 2020

13. komnata

27. května 2020 v 20:56 | Naivní blondýna
Umrlec
z mých očí kouká,
ještě smutkem smrti
zapáchá.
Svými myšlenkami
jej krmím,
bolestí napájím
do syta.
Temnota, kol mě
realitu ztrácí.
Už vím jaké to je
umřít zaživa.
Nedýchám, necítím,
kůže mě chladí.
S časem zas prohrávám.
13. komnata zamkla svou bránu,
není již cesty zpět.
Umrlec pláče zas,
někdo mu chybí.
Daleko v čase však,
někdo na něj čeká...


Repete

21. května 2020 v 16:10 | Naivní blondýna
Každý rok to stejné.
Jak přes kopírák.
Sotva trošku Slunce začne hřát, začínám chytat vitamín D a bronz do své kůže. Jenže stále ještě nevím kdy mám dost a tak rok co rok spálím si řiťku...
Většinou totiž u opalování čtu, poslouchám muziku nebo přinejlepším usnu a je vymalováno.
Rudá jak rak. A to jsem měla v záměru být jako šokoláda.
Letos to odnesla nejen řiťka ale i ramena.
Příští rok se poslepším...říkám si už roky...
Tak snad mi to ten příští už vyjde.
Slunci zdar 🌞

Uvolnění

21. května 2020 v 8:49 | Naivní blondýna
Přemýšlela jsem o tématu týdne. Uvolnění bez deky na ksicht nás teprve čeká a to ještě ne definitivně.

Uvolněte se prosím asi taky ještě neslaví svůj návrat.
A pak mi to došlo!
Uvolnění lze vyjádřit i zcela jiným slovem. TEPLÁKY!

Teda pro ostatní smrtelníky by to bylo asi pyžamo, ale jelikož se můj spací úbor skládá z obyč trička a kalhotek, jsou pro mě nejlepší tepláky.

Někteří hambáři namítnout, že nejlepší je chodit sagala. Souhlasím. Ale když už to má být společenský přijatelné, tak určitě volím tepláky a triko.

Miluji černé, upe obyčejné. V pase hezky na gumu (ano, ať netlačí břuško) Případně se šňůrkou, kterou stejně nikdy nevyužiji, neboť mě obyčejně kalhoty nepadají.

Jsou šťastné dny, dny si je ráno obleču a sundám až večer. Kraťasy jsou také fajn, ale tepláky jsou prostě má srdeční záležitost.

No a zkuste namítnout, že je také nemilujete.
Však v čem chodíte doma?
V teplákách...

Závěť

21. května 2020 v 8:23 | Naivní blondýna
Dřív než z rána
vylíhne se den.
Dřív než naučím
se Tě nazpaměť.
Dřív než Slunce,
spálí mi záda.
Dřív než přiznám
že mám Tě ráda.
Dřív než bude
ze mě prach,
Dřív než budu
mít zas strach.
Dřív než napočítáš do pěti,
své srdce daruji Ti v závěti...

Úsvit

19. května 2020 v 13:29 | Naivní blondýna
Úsměv slzu zakalí
a na rtech už neudržíš
jeho jméno.
Hlasitě zní jinak
než v Tvých snech.
Vždy zastřeno tajemstvím
hledí k úsvitu.
Však nedočká se ho,
ani držíc Tě za ruku.

Vzpomínka

19. května 2020 v 9:43 | Naivní blondýna
Za vlas šedivý
schová se, mé staré já.
Z písku hrady staví.
Sny proutkem kouzelným
promění ve skutečnost.
Sobě však pomoct neumí,
s temnotou v hlavě
bloudí
a hledá světlo,
které mu vše připomene...

Není úniku

15. května 2020 v 10:12 | Naivní blondýna

Četla jsem různé konspirační teorie a říkala jsem si jak je to daleká budoucnost a vše nasvědčuje tomu, že jim to vyjde...
Nejlépe vystrašíte lidi, když jim půjde o život a život jejich dětí...
Nejen že se někteří lidé zlikviduji sami, neboť tohle je velký nápor na psychiku, zbytek zlikvidují oni.


Ovládají nás jak tupé ovce.
Dostávám rady jak správně nosit roušku, místo toho aby jsme ji všichni zahodili a volně dýchali a hlavně vydechovali pryč to, co pryč patří...

Děs. A už straší s druhou vlnou. Jistě že bude. A další a další. Dokud nás nenaočkují...
Očkování někteří chtít nebudou, tak to bude přesně ten důvod, proč očipovat lidi. Aby se vědělo kdo je a kdo není očkován. Krásný barevný letáček už Vás ale přesvědčí proč očkovat!

A to raději ani nezmiňuji vláček satelitů,který zastiňuje Hvězdy a s tím spojenou 5G síť, díky které ní, nejen že zažijeme reality show Velký bratr, ale hezky se budeme smažit jako v mikrovlnce...

Dnes jsem četla článek o automobilu, který zachránil život člověka protože zavolal na linku 112. Paráda. Za chvíli budou za nás i řídit🙈

Děkuji za obyčejný vůz na klíček a být zatím obyčejným člověkem co vidí, slyší a cítí jak chce!!

Promiňte, musela jsem to někomu napsat.

Takže užívejme si našeho lidství, dokud to jde!
I s naší špatnou náladou, i s tím že jsme nasraní nebo nám někdo chybí, je to přece jen ještě to co nám zbylo😘

Mnoho sil a zdravého rozumu

Únik z reality

13. května 2020 v 19:49 | Naivní blondýna, Míra
Dnes jsem dostala nápad, napsat povídku společně s Mírou. A jelikož i Míra podporuje mé bláznivé nápady, tohle vzniklo... Jestli se povedlo, posuďte sami.
Děkuji Míro 😘

POVÍDKA: "To je blbost ! Začnem znovu..."

Pan Novák a jeho žena Jiřina si užívali nedělní odpoledne u kávy a domácího štrůdlu, když v tom někdo zazvonil...
"Jiřino, běž, prosím tě, otevřít, já jsem jenom v trenýrkách !" řekl pan Novák a zahleděl se do novin.

Paní Jiřina, jako vždy upravená podle posledního módního časopisu, šla otevřít... Za dveřmi stála pohledná žena středního věku. Jiřina jí okamžitě sjela pohledem, načež nezvaná návštěvnice špitla: "Dobrý den, prosím Vás, je doma Kája ?"

"Kájoooo !!! Máš tady tu svou fuchtli ze Strakonic..."
"Počkejte, prosím, v předsíni, manžel je jen v trenýrkách... I když vy ho vlastně znáte i bez nich. Já zapomněla..." uchichtla se paní Nováková a s ledovým klidem městské paničky odcupitala do obýváku.

Věděla o své sokyni už roky, i když jí nikdy nenapadlo, že přijde až k nim domů. Přesto se snažila zachovat klid...
"Je tady Irenka... Uvařím jí kávu a ty se, prosím tě, už konečně obleč !"

Brunátný pan Novák zmizel v ložnici jak pára nad hrncem, aby ve skříni pohledal své švestkově modré hodobóžní svatební kalhoty a paní Nováková mezitím vařila v kuchyni kafe od Žida, co bydlel ve vedlejší ulici a tajně Jiřinu miloval...

"Jsem těhotná !" spustila Irena, sotva se napila kávy. Jiřina neudržela smích...

"Irenko, holubičko, vidíte tady nějaké děti ? Nevidíte, že...! Manžel je totiž od vojny neplodný... Takže... To dítě není jeho. Musela jste si to nebožátko uhnat s někým jiným. A mezi námi, Kája už dávno není v posteli takový kanec jako dřív..." ztišila hlas Jiřina.

Irena se rozplakala... Myslela si, že to vyjde. Kája byl dobrák od kosti a věděla moc dobře, že ji nevyhodí. "Třeba nemohl mít děti jen s Vámi..." řekla tiše, vzlykajíc...

"Drahoušku, asi Vám Kája při vašich postelových dobrodružstvích zapomněl říct, že mám z prvního manželství dvě dospělé děti... Takže problém z mé strany je naprosto vyloučen. Mimochodem můžete se sama přesvědčit..." A přišoupla před zoufalou Irenu rodinné album v tmavě hnědé kůži.

"Co teď ?" říkala si v duchu Irena. Kája jen nevěřícně zíral a pro jistotu mlčel. Samozřejmě, že by si nejraději nechal Irenku i s malou kukačkou, ale co Jiřina ? vrtalo mu hlavou...

Jeho žena však dlouhé rozmýšlení nepotřebovala... "A víte co, děti moje, žijte tady spolu blaze !" prohlásila rázně. "My dva se ještě sejdeme u rozvodového soudu a tobě, holubičko, to moooc přeju. Vzpomeneš si na mě, až budeš prát hromadu stařeckých trenýrek a větrat v ložnici opilecký ozón." pousmála se vítězoslavně Jiřina, sbalila si věci a rozběhla se přes ulici za svým maloobchodníkem židovského původu.

Konec?!

V plném květu

6. května 2020 v 8:27 | Naivní blondýna
Jsem žena v plném květu.
Mám skoro 40 okvětních lístků, všech barev a vůní.
4 poupátka.
Pár trnů.
Kvetu od jara do podzimu, v zimě spím zimním spánkem medvědího česneku.
Rozvinu se s ranním sluncem, s tím večerním se zase zavinu.
Zálivku prosím nejméně 3x týdně, jinak chřadnu.
Neškubat lístky,jinak jsem protivná.
Přivonět s láskou a něhou sobě vlastní.
Nejradši mám slunné stanoviště.
U moře zářím, s větrem v květu.
Mám ráda velký květináč.
Pozor na ranní mrazíky.
Při šetrné péči věrná společnice do paláce i pod stan.


Zkouška-rouška

4. května 2020 v 13:07 | Naivní blondýna
předávkováná city
v pilulkách
po dechu marně lapám
v náhubku
s obrázkem květin
k smrti duše mi krvácí
už to nebolí
slzy bez soli
kazí mou radost
z očkování
na nebi letadlo
mráček v draka promění
ostatní nevidí
a já slepou dělám raději
vymytí mozku
nový seriál
u starých fotek
rozmazaně na svět
vzpomínám

Splynu s nebem

4. května 2020 v 8:07 | Naivní blondýna
Stejný sen,
však něco brzdí mě v letu.
Už neudrží mě nad vodou
křídla z papíru.

A tak padám,
padám do temnoty.
Na hladině se topím,
s každým douškem fantazie.

Už ani nepřemýšlím, nač.
Černá díra mě polapila,
svou jemnou náručí.
A tak zůstávám...

Jednou ten sen znovu přijde,
ozáří mě svým třpytem
a dá mi křídla,
co dovolí mi splynout s nebem.