Únor 2020

Blondesero

26. února 2020 v 15:26 | Naivní blondýna
...když jsem byla malá, chodila jsem s babičkou do kostela. Moc z toho jsem nechápala,ale babička mě i sebe hezky oblékla a já si to zafixovala svátečně.
Když jsem byla pak větší a babičky jsem se na smysl toho chodit někde do kostela ptala, odpovědí nebyla pouze víra, ale i setkání se známými nejen z její vesnice.
Měla z toho příjemný rituál. Ráno posnídala a jela do kostela. Zde se nejen vyzpovídala, ale i poklábosila s kamarádkami a zašla k hrobu své maminky a svého manžela, kde položila květy jako tichou vzpomínku.
Její manžel umřel v 62 letech a ona již zůstala sama. Říkala, že to tak má být.
Brala celý život, že je vše jak má být. Neřešila spoustu věcí. Těšila ji zahrádka, hlavně květiny.
Nevim,jestli se celý život řídila dle desatera, neboť se narodila v roce 1925 a ne vždy to měla lehké,ale žila s radostí.
Loni nás bohužel ve věku 93 let opustila...ale myslím si, že už byl čas jít...
Nezapomenu na ni nikdy. Na svoji bábinku.
Která mě naučila:
1 že se má člověk dobře najíst
2 že si má člověk dát po obědě dvacet
3 není třeba se mýt každý den
4 že dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí
5 že ostatní mají svůj život a je třeba žít ten svůj
6 že pes je přítel člověka
7 že vše je jak má být
8 že boží mlýny melou spravedlivě
9 že se zase všichni uvidíme
10 že krásné je žít a když svítí sluníčko ještě víc.

A i když se vším úplně neřídím, je to krásné desatero.

Ámen