Prosinec 2019

Děkuji

31. prosince 2019 v 9:18 | Naivní blondýna
Vánoce a konec roku je pro mě celkem smutné období. Hodně o vzpomínání na lidi, co tu nejsou se mnou a ohlížení se za rokem. Co dal a vzal...
Pod stromečkem nic nehledám a neočekávám. Jsem ráda, že můžu být se svými dětmi. Že jsme všichni zdraví a můžeme být spolu.
Tento rok byl jiný.
Sblížila jsem se víc s kamarádkami. Zažily jsme spolu spoustu legrace a překonaly nejeden smutek.
Začala jsem psát blog a seznámila se s fajn lidmi.
Jsem Ti blíž...
A i když je můj blog spíš o vyjádření smutku a temnoty, která ve mě žije, chtěla bych, hlavně na popud Kocoura, poděkovat Vám všem za čtení, formou snad aspoň lehce humorné básně.
Psaní je to, co mě baví a co mě naplňuje a děkuji Peti, že jsi mě nakopla k jeho založení.
Děkuji kocourovi, že mě od prvních článků motivoval psát a podporoval svými komentáři. Že mě několikrát rozesmál a podržel svými radami.
Děkuji Akimovi, že mě také podporuje a byl v podstatě mojí inspirací v psaní poezie. Jsem ráda, že stojí při mě...a vyjadřuje to virtuální něhou.
Děkuji Mirijam, že stojí při mě a umí mě rozesmát.
Děkuji Padesátce, že miluje můj vítr ve vlasech, i když koncem roku neměl důvod vát.
Děkuji Králi, že nás obohacuje svými malůvkami.
Děkuji za dlouhé komentáře Fredyho...
Děkuji všem ostatním za bezvadný tým a čtení mých článků.
Přeji Vám ať ten Nový rok je plný nadějí a splněných snů a jsme všichni nejen zdraví, ale i šťastní.

Už je tu, poslední den roku,
láhev tahám sebou po boku.
Musím se také hodit do gala,
co kdybych náhodou někoho potkala.
Silvestr Stalone už leští svaly,
ještě do nálady abychom se dostali.
Tequilu dáme, s citronem a solí,
a už máme v kuli, zas jako loni.
Doufám, že přijde už Kocour s humorem,
Padesátka snad nezakončí to hororem.
Letos snad zlomenin a pádů bylo dost,
Mirijam napíše nám něco pro radost.
King Rucola nás všechny namaluje,
pak i Akim se mnou poeticky zatancuje.
Sugr brzy článek o této párty napíše,
Fredy dlouhé komentáře určitě vypíše.
Jsem ráda, že přijde víc lidí z blogu,
taky mají psaní jak silnou drogu.
O půlnoci na lepší zítřky připijem,
snad i další rok spolu fajn prožijem.
Děkuji i Tobě, co to právě čteš,
odkud se známe, to neřeš.
Všichni jsme tady jak u jednoho stolu,
všichni píšeme sami, ale i spolu.


Děkuji
Naivní blondýna

Smutno je mi

28. prosince 2019 v 11:56 | Naivní blondýna
Myšlenkou
zavolám si Tě
k sobě,
vzpomínkou
oživím si Tě
zas.
Však stejně
chci cítit
Tvou vůni
a cítit
Tvou dlaň...
Smutno
je mi
bez Tvých očí,
co hvězdy zářivé
mi připomínají...

Láska na první vzpomínku

27. prosince 2019 v 8:23 | Naivní blondýna
Má naděje,
zašeptám Ti
do ucha
a schovám se
s Tebou
pod deku.
Pod deku
kouzelnou,
co odnese
nás společně,
aspoň na vteřinu
pryč z reality.
Tak se zachumlej,
řekneš
a já
něžně
zabořím se,
do Tvé
mužné hrudě.
Hrudě plavčíka,
který ještě
v Tobě spí...

17let

26. prosince 2019 v 0:01 | Naivní blondýna
Dnes je to přesně 17let,co jsem porodila druhého syna.
Neskutečné.
Jako by to bylo včera.
Doma jsem měla 16.měsíčního prvorozeného a z porodnice dovezla dalšího chlapečka.
Nevěděla jsem jak to zvládnu.
Bylo mi 22let.
Křičela jsem, brečela, bolela mě hlava.
Bojovala sama se sebou, jak být mámou.
Bylo to jako mít dvojčata.
Jen každé úplně jiné.
Dnes přemýšlím jak jsem to vše zvládla.
Ale když jde o děti, člověk nepřemýšlí
a jede.
Jako stroj.
Pořádně nejí a nespí, hlavně aby děti klidně spali.
A jak jde čas, vím, že je dobře,
že jsem byla mámou tak brzy.
Víc věcí jsem brzy pochopila.
Zkusila a zažila si.
A nelituji.
Ani toho, že dětí bylo ještě víc.
A nikdy nebudu.
Ať si jde čas jak jde.
A přináší cokoli.
Děti budou vždy to NEJlepší,
co čas mi dal...

Kouzelný čas

23. prosince 2019 v 8:42 | Naivní blondýna
Smůlou voní
to kouzlo štěstí.
Nad hlavou jmelí
se mi zelená
i bez políbení.
Slza v polévce hrachové
snad štěstí mi donese.
A až zvonek se rozezní,
vzpomeneš si na mě snad,
aspoň z nostalgie.
Pak usměji se,
přece jen je to kouzelný čas,
ten s myšlenkou na Tebe...

Úkryt

20. prosince 2019 v 9:23 | Naivní blondýna
Sám v sobě ukrytý,
sebe zapíráš.
Svatozář ztrácíš,
pod maskou temnoty.
Však stejně
Tě cítím,
s každým pocitem.
Hlava mě svírá,
s každou myšlenkou
pálí jak oheň.
Sám v sobě ukrytý,
neztrať se v realitě,
ve snech
si Tě najdu
zas a zas...

Noční můra

19. prosince 2019 v 9:26 | Naivní blondýna
Za vlasy vláčená,
v kalužích krve
Tvého žalu.
Bolestí svázána,
lapám po dechu.
Pod nehty
zaryté
vzpomínky citů.
Už zas vlci
mají mou stopu.
Neutíkám.
Možná to takhle
bude lepší...


Štěstí

19. prosince 2019 v 0:01 | Naivní blondýna
Střípky pozlátka štěstí,
v srdci ukryté,
pro Tebe schovávám.
To nejlepší,
s mašlí nahoře.
Sladké mámení,
s pusou od malin.
Jen bojíš se
oči otevřít.
Snad, že zas
utopíš se
v mé něze,
časem prokleté.
Tak o okamžiku
sním,
s myslí ztracenou.
O vteřinách,
co vzpomínkou
do srdcí
zapíšou se NAVŽDY.
Buď zase
mým štěstím...

Memories never die

18. prosince 2019 v 8:55 | Naivní blondýna
Dnes jsou to tři roky, co odešel...
Věřím, že je mu líp a už se netrápí!
Má to být ale článek o štěstí...
Jsem šťastná, že jsem měla díky němu a mamince krásné dětství. Myslím si, že mít milující rodiče je dobrý začátek života. Samozřejmě, že se také spolu hádali a asi to nebyl úplně ideální pár, ale jako malá jsem byla spokojené, šťastné dítko.
Táta si vysnil, že jakmile půjde do důchodu, co nevidět půjde i máma a budou spolu cestovat.
Jenže sotva byl doma, začal se užírat samotou.
Ztratil smysl života.
A začal být nemocný.
A to je to, co bych Vám formou těchto řádků chtěla sdělit.
(I když sama s tím velmi bojují kolikrát....)
Neztraťte smysl života!
Vždy se nějaký najde!
...něco, co Vás udělá šťastnými a díky čemus budete kvést životem...
Pro mě je to třeba zrovna psaní...

Obálka

17. prosince 2019 v 8:39 | Naivní blondýna
V obálce nepopsané,
Srdce Ti posílám.
To jediné,
co zbylo mi,
na cestě životem.
Láska k Tobě,
drží mě živou.
Stříbrnou nití osudu
k sobě spjatí.
Si poslední
co mám.
Nechci ztratit Tě,
v žádné větě.
Vytetované city
na kůži pálí.
Chladím se
realitou.
Opilá,
na dno padám.
Ráno ke hvězdám lítám,
s Tvou zprávou.
Už na ničem nezáleží!
Chci spát...
A probudit se až
s odleskem štěstí
ve Tvých očích...


Ticho

16. prosince 2019 v 9:13 | Naivní blondýna
Zas slyším
Tvé ticho,
do srdce mi bodá,
zas cítím
Tvůj žal,
do temnoty
zastřený.
Tvé oči
bez jasu,
okolím bloudí.
Zbytečně hledáš
svůj stín.
U mě hřeje se,
světem znavený.
Se mnou
večer, co večer
usíná.
Však oba
bez Tebe
chřadneme,
jako květiny
bez slunce...

Píseň

12. prosince 2019 v 11:05 | Naivní blondýna
V tónech Tvé písně
cítím svůj pláč.
V čase přežívá
a stále bolí.
Jak dýka,
s každým akordem
do srdce proniká.
Tvá bolest ničí mě.
Láska je štít,
i napříč času.
Touha,
ten magický pocit
žene mě
za Tebou stále.
Budoucnost snad
jinou píseň donese
do srdcí...

Báseň celá od medu

11. prosince 2019 v 10:35 | Naivní blondýna
City své
myšlenkám šeptám,
nezapomenutelným inkoustem
do své paměti
vkládám.
Jsou jako
sluneční paprsky,
co někdy raději
mrakem rozumu
zakryji.
Však stejně prosvítají...
Skrz zprávy
mezi řádky.
Básní,
celou od medu.
Až budeš chtít,
najdeš mne,
tam,
kde paprsky prosvítají....

Pusinková vločka

11. prosince 2019 v 8:36 | Naivní blondýna
V závějích něhy,
brodím se za Tebou.
Cestou sbírám
stříbrné perly slz
a na šňůrku žalu
je navlékám.
Každá Tvá vločka
radost mi udělá,
i když tak brzo taje.
Jdu i tmou,
vždyť voláš mě
za sebou
jak Měsíc v úplňku.
Oslněna Tvým jasem,
rozum ztrácím
a sdrce zas
je plné síly.
V závějích něhy
brodím se za Tebou.
Už vidím pusinkové vločky.
Snad najdu Tě
brzy zas...

Bez Tebe

10. prosince 2019 v 8:43 | Naivní blondýna
S posledním výdechem,
čekám tu na Tebe,
jak na jediné znamení,
že mohu žít dál.
Ze sna budí mě
slza bolavá,
nejvíc bojím se,
že Tě zas ztratím.
Z Tvých úst slyšet,
zas šťastný jsem,
přeji si nastokrát,
jen vědět,
co šťastným Tě udělá.
V srdci stále žár,
který rozumem hasím,
však nemohu stejně
bez Tebe spát....




Snový

9. prosince 2019 v 12:37 | Naivní blondýna
Do temnoty zamknutá,
sen z dálky
leskne se a třpytí.
Sen,
který si sním
probuzená.
Jež mi nikdy nezevšední.
S myšlenkou na něj
ráno vstávám
a večer jdu spát.
Jen o něm stále
celou noc sním.
Chci blíž mu být,
aspoň na dálku.
Cestami jít
a najít ho,
na jedné z nich.
Jeho světlo
sdílet s ním,
znovu a znovu.
Dokud neztratí
se mi zas......

Neznámá planeta

9. prosince 2019 v 12:35 | Naivní blondýna
Na Zemi marně
nohama stojím
beze snů.
Pojď, zavři oči,
domů poletíme.
Tmou zářivou,
Hvězdami tak temnými,
až za hranice
svých snů raněných.
Tam myšlenky a sny
zhmotní se,
v překrásný svět.
Zas bude mi stačit,
za ruku Tě držet
a v očích vidět
tajemný třpyt štěstí.
Tak zachraň mne,
přede mnou.
Pojď, zavři oči
a poletíme...

Srdíčko

6. prosince 2019 v 14:03 | Naivní blondýna
...předvánoční čas...měla by být pohoda, všude vůně svařáčku a vánočního cukroví...realita je jiná...
Všichni se honí za dárky. Venku kosa, tma.
Dcera mě vytáhla nakupovat. Říkám si, užijeme si to spolu.
Vejdeme do obchodu, koupí si boty.
Vejdeme do druhého, koupi si kalhoty a půjdeme domů...
Vůbec...
Tyhle mají blbou špičku, tydle se ke mě nehodí, tyhle?! Ses zbláznila!
Po pár minutách jsem zpocená, nasraná...
Kalhoty když zkouší, má na sobě čepici a bundu...nekoukej se na mě, zatáhni závěs - jsou ještě ty slušnější hlášky...
Má vánoční atmosféra je v prdeli...
Nakonec ji stejně vyberu kalhoty i boty já.
Zase mě miluje, na chvilku.
K outfitu přibíráme bílé tenisové ponožky a je spokojená.
A já aspoň odbíhám pro latte na cestu domů.
Slečna na mě koukla a vše bylo jasné. Vedle mě puberťáčka, já celá zpocená a znechucená...
Podává mi latte a usmívá se. Nahoře směje se na mě bílé srdíčko...
Jsem dojatá a po tváři kutálí se mi slza.
To je ten pravý předvánoční čas...
Přece jen mají k sobě lidi blíž....

Biograf

6. prosince 2019 v 13:48 | Naivní blondýna
V nose vůni léta,
na plavkách proužky,
koluješ mi v žilách,
v Srdci velkými písmeny
Tvé jméno.

V nose vůně podzimu,
na prstu prsten co pálí,
chci s Tebou být,
Srdce mé jen Tobě patří,
však rozum vyhraje...

V nose vůně Vánoc,
Tebe v řádcích na blízku,
i tak mi chybíš,
tak vzpomínky si přehrávám
a sem tam budoucnost
si upravím....

Pohádka

5. prosince 2019 v 8:33 | Naivní blondýna
Sílu mám jak
zimní slunce,
i blanket ztratila jsem
jak nebe zimní.
Ve vínu topím vzpomínky.
Slzu do medu naložím.
Chci znamení...
A přitom čekám,
až svíčka dohoří,
s myslí v oblacích.
Blázen, co věří
na lásku.
Ztracená
v pohádkách.
Marně hledám se,
na konci příběhu.
Dřív než
poslední vlas
stříbrem se pokryje,
chci s Tebou
tančit životem
na křídlech
lásky...