Září 2019

Jak přicházejí sny

29. září 2019 v 8:33 | Naivní blondýna
ČAS NEEXISTUJE
a i kdyby existoval
NIKDY
NIKDO
mi
nezabrání
zase najít....


Zrcadlení

28. září 2019 v 13:50 | Naivní blondýna
Z mé mysli
všude se zrcadlíš.

Jsi můj chladný stín
i slunce, co mě hřeje.

Má nejhezčí vzpomínka,
co ve snu mi ožívá.

Má radost
i bolest hořcesladká.

Jsi tu tak blízko,
pak mizíš jako pára nad hrncem.

Chci být znovu spatřena
Tvým paprskem...


Snové

28. září 2019 v 8:37 | Naivní blondýna
Zas vkrádáš se mi do snu,
když má mysl je bdělá
a celou si mě bereš.

Sen pak ve mě
něžně ožívá
a troufale se hlásí
jako vzpomínka.

Ve mě žiješ,
ani netušíš,
jsi má každodenní radost.


Přání

27. září 2019 v 11:57 | Naivní blondýna
Každý den
piji
na Tvé zdraví.
Ať šťasten jsi
na každém svém kroku.
Více nesvedu.
Než přát Ti
to nejlepší.
Sny, co
ztěžknou
nad sklenicí
vína
a
ráno
až do oblak
vytratí se
společně
s
kocovinou.
Tak
staň již se!


MURACULUM

Každodenní radost

27. září 2019 v 8:47 | Naivní blondýna
Jsem ve věku, kdy mi udělá radost, že ráno otevřu oči.
Když mě k tomu ještě nebolí hlava, tak začíná skvělý den.
Děti jsou zdravé, úžasný den!
Ale musím se Vám přiznat...
Největší každodenní radost mají na svědomí hlavně mé dvě kamarádky.
Nejsou to totiž jen tak obyčejné ženy.
Jsou výjimečné.
Umí mi napsat pravdu, ať je jakákoli.
Napíší svůj názor.
Rozeberou se mnou každý problém,
každou bolístku.
Rozesmějí mě během vteřiny.
Stojí při mě!
A hlavně ve finále vím, že bude dobře...
neboť mám je po boku.
Děkuji holky!!!


Černý tulipán

22. září 2019 v 11:38 | Naivní blondýna
Je jedno
kde jsi,
s kým
a jak daleko,
stejně
jsi
pro mne
ten
nejvoňavější
tuli pán...


Šťastný

21. září 2019 v 9:23 | Naivní blondýna
Přijde den,
kdy budeš šťasten
každým okamžikem,
pak
od radosti
zaseješ
to semínko
štěstí
i
do
mne.


Nadrženka

20. září 2019 v 9:37 | Naivní blondýna
Po Tvé meducínce
mé lůno prahne,
abych se zas
rozzářila
jak ten
nejhezčí květ.


Blankytný motýl

19. září 2019 v 20:50 | Naivní blondýna
Byla jsem pro Tebe
motýl blankytný,
však stala se ze mne
jen noční můra.




Myšlenky na papíře

18. září 2019 v 8:57 | Naivní blondýna
Tak, hezky seřadit!
Co zas blbnu?!
Všecko to tu vypíšu.
Mám spořádané myšlenky.
No, já jo!
Abych pověsila to prádlo.
Co udělám zítra na oběd?
Je mi smutno.
Musím jít do lesa!
Jaké má být počasí?
Ty jo, tam fouká dneska.
Musím koupit šampón.
Musím zhubnout.
Nejradši bych mu napsala.
Večer si to hezky udělám.
Už se těším až pojedem s holkama.
Měla bych umýt okna.
A tak aspoň zatáhnu žaluzky.
Zapnu nějakou hudbu.
Ta je má oblíbená.
Joo,tenkrát....ach..
By mě zajímalo, co si myslí ostatní.
No, abych to ukončila.
Konec.
Tečka.
Tak a dám tam obrázek nějaký...


Zas...

14. září 2019 v 18:43 | Naivní blondýna
Zas budí mě ze snu,
můj pláč,
když s podzimem
rána se otvírá.

Zas chumlám se
do deky chlupaté,
místo do Tebe
a hladím svůj stín.

Zas otevírám knihu
na stejné stránce,
kapitolu už umím
i pozpátku.

Zas kaštany sbírám,
prý dají mi sílu,
do listí
Andělíčky udělám.

Zas chybíš mi,
zoufale mnoho,
však spolknu žal
a báseň pošlu po větru.

Zas temnota je
mezi nebem a Zemí
snad společně s tajemnem
cestu vykouzlí....





Magnetek

12. září 2019 v 20:30 | Naivní blondýna
Přitahována nadpozemskou silou,
tam, kde jinde, bych to už dávno vzdala.

Jako řvát v jeskyni
a neslyšet ozvěnu.

Vždy tak zvláštně tajemné,
s podmínkou k tomu vlastní.

Nemoct žít s ním
ani bez něj.

Radost písmenek,
co v realitě osamění bolí.

Opojena alkoholem při svitu měsíce,
odevzdávám básni realitu dne.

Mezi nebem i zemí
je můj vztah k Tobě...


Zvonek

11. září 2019 v 8:54 | Naivní blondýna
Ještě, když jsem bydlela na severu, měla jsem fajn známé. Paní Boženku a pana Karla, ve vyšším důchodovém věku . Byli to naši sousedi z ulice. Cokoli někdo potřeboval, tak mu pomohli. Srdeční lidé, kteří si celý život užívali požitkářsky, s dobrým jídlem a dobrým pitím.
10let,co jsem tam bydlela, jsem věděla, že když něco budu potřebovat, mohu se na ně obrátit.

Když pán pak onemocněl, posmutněla celá ulice. Nějak i v té době jsem se přestěhovala na jih, ale kdykoli jsem jela na sever, tak jsem je navštívila. Pán chřadl, nemohl si tolik s chutí dopřávat jídla a pití, ale snažil se být i přes svou bolest stále společenský, jako celý život.

Naposled jsem mu volala na jeho narozeniny.
Chystala jsem se co nevidět na sever, tak mu slíbila, že se zastavím. "No, snad se ještě uvidíme. Jsem na tom špatně. Chtěl jsem za Tebou na jih jet, se aspoň rozloučit..."
Bylo mi z toho smutno. Nedovedla jsem si představit, že by s dávkami morfia ještě sedl za volant a jel 250km...

Uběhlo pár dní , večer koukám film a někdo zvoní na zvonek. "Trošku pozdě na návštěvu" říkám si... Ale za bránou nikdo. Když jsem dosedla opět k filmu, zvonek se rozezněl znovu.
Měla jsem divný pocit. Ale vše svedla na špatný kontakt a raději vytáhla baterie. Zvonek však zazvonil potřetí i bez nich, přeběhl mě mráz po zádech.... "Kája" napadlo mě...

Na druhý den mi bohužel přišla zpráva, že pan Karel ve večerních hodinách umřel.
Pak mi došlo, že se přijel ještě rozloučit, jak řekl...

Doufám, že teď už je mu líp. Věřím, že v tom nebeském baru už popíjí svou oblíbenou pálenku, k tomu zakusuje jitrničku a svými vtipy baví celý lokál.

V mých vzpomínkách zůstane...


Fénix

10. září 2019 v 9:13 | Naivní blondýna
Táta byl nějakou dobu nemocný. Ale člověk má vždy naději, že vše bude v pořádku. Ještě s jeho smyslem pro silně černý humor. "Však se brzo uvidíme, jak přijedeš na pohřeb." Loučil se vždy, aby mě rozesmál...
Když jsem jej navštívila v nemocnici a řekl mi, že na Vánoce nechce domů, měla jsem divný pocit. Vánoce tedy také moc nemusím, ale přece jen si dovedu představit jiné místo než nemocnici, kde je trávit. Na druhý den umřel a mi došlo jak to myslel.
A jelikož jsme si léta vykládali o tom, jak mi dá vědět, že je v pořádku na druhém břehu, čekala jsem znamení ze všech stran... Nepřicházelo.
Na pravé zápěstí jsem si nechala vytetovat Fénixe, aby i táta vstal jako bájný Fénix ze svého popelu a šel dál.
A pak jednoho dne otevřu bránu na silnici a tam zlatý bažant. Koukne na mě a vznese se k nebi, stejně jako bájný Fénix.
A jelikož bydlíme u celkem rušné silnice a běžně nám zlatí bažanti nesedí před bránou, pro mne to bylo znamení, že je v pořádku na druhém břehu...
Letos už to budou 3 roky. Chybí mi, ale věřím, že je mu líp...


Kolotoč

6. září 2019 v 9:21 | Naivní blondýna
Již se blíží Znojemské vinobraní a tak je čas návštěvníky seznámit i s jinou než historickou částí návštěvy...

Ty menší určitě zaujme kolotoč.
Ano, i tato jinak tématicky historická akce se bez nich neobejde.
Od Labutí až po "létající mixér".
Poučená z předchozích nezdarů a získání jiné než tělové barvy obličeje na tyto stroje již nelezu.
A ano, bylo těžké se smířit s tím, že kosmonaut holt ze mě nebude...a ano, odolám i tomu větru ve vlasech...

Děti však mají ještě v očích vidinu dobrodružství...
Což se ovšem ve finále stává dobrodružstvím a adrenalinovou soutěží pro každého rodiče, který chce na této přelidněné akci posadit své dítko do kolotoče.
Neboť fronta je velká a lokty ostatních rodičů ostré. Takže se může stát, že po pěti promarněnych kolech odchází rodič k té lepší možné variantě a tou je stánek s burčákem...
Který sice rodiče dostává také do jakéhosi bludného kruhu, ale tak nějak příjemně...

Co dodat závěrem?!
Každý si zde přijde na své.
Jen je třeba najít ten správný kruh.
Na zdraví!!


Stále dokola

4. září 2019 v 20:49 | Naivní blondýna
Písmenka první nevinná,
zdají se,
však čteme mezi řádky.

Smajlík hubičku
posílá z povzdálí,
Ty ani nedutáš.

Tajemná touha,
rozvířila se v nás,
čekáme víc.

Ruka ruku do rozkoše
ráda zahalí,
kapkou rosy při soumraku.

Myšlenka je silná,
však stejně mi nestačí,
přesto do ticha zašeptám JEŠTĚ....


Bludný kruh

4. září 2019 v 14:25 | Naivní blondýna
Spolu či bez sebe,
bloudíme v kruhu.
Jen pár okamžiků
v kruhu nás spojí.

Čím krásnější zdá se,
tím smutnější je.
Radosti úsměvu
za slzy v kruhu měním.

Co blízko je,
daleko dávno.
Co den přivál,
noc odvaje.

Spolu či od sebe,
bloudíme v kruhu.
Snad zas pár okamžiků
zase nás spojí...