Srpen 2019

Kniha myšlenek života

31. srpna 2019 v 10:14 | Naivní blondýna
Miluji ten pocit,
být stále s Tebou
alespoň myšlenkou.
Přitulit se,
když je mi smutno.
Nechat se vzrušit,
když mám chuť.
Usmát se jak blázen,
když vzpomínka je silnější.
S větrem ve vlasech
vědět, že tam někde jsi.
Blíž než kdokoli,
bez jakéhokoliv důvodu.
Jen tak.
Samozřejmě.
Navždy.


Kniha vesnického života

30. srpna 2019 v 9:28 | Naivní blondýna
Znám křišťálovou studánku,
dnes už řidší je tam les,
vlasy Ti tam vlají od vánku,
hned opodál je ta má ves.

Tam psi potrouble vyjí,
i koček je tu fest.
Dvě hospody, kde Tě rádi opijí,
Muzeum kol dotýká se hvězd.

Zde lišky dávaj dobrou noc,
lidí kol druhého sta.
Do Znojma daleko pro pomoc,
však bydlet tu, je pro mě pocta.

Znám křišťálovou studánku,
a i když je tam dnes již řidší les,
miluji jak vlasy mi vlají od vánku
a nedaleko je ta má ves.



Tělo jako kniha

29. srpna 2019 v 13:21 | Naivní blondýna
Na téma týdne mě napadla hned spousta věcí.

Nejen, že by mohlo jít o knihu autobiografickou, která by jistě poučila ženy nejen jak poznat úchyla (neboť ve svém životě jsem jich potkala celkem dost)ale i třeba jak žít s žárlivcem...
Věřím, že každý má ve svém životě něco, co by mohl předat světu,formou autobiografie...

Nicméně nejvíce lidí má za knihu života knihu, psanou někým jiným.
Pro mě by to nejspíš byl Malý princ, i když knihy miluji všeobecně.
Už jen pro jejich vůni.
Historii čtenářů...
V knihkupectví si kolikrát připadám jak v třinácté komnatě. Nasávajíct tu vůni a energii knih...

A co tělo jako kniha?
Každý si zaznamenáváme své nálady, pocity do svého těla. A myslím si, že někteří pak neumí číst sami v sobě. Divím se, že se stále nervuji a mám vysoký tlak?! Cukrovkář dohání nedostatečnou lásku. Lidé, co sebou nesou nejen fyzickou ale i psychickou zátěž se diví, že je bolí záda?
Myslím si, že tělo je kniha života, kterou bychom měli psát s laskou a číst co nejpozorněji...

Já nechávám psát na tělo i zvenku. Kniha života jsou i má tetování. Každé má pro mě určitý životní symbol...

A myslím si, že kniha by mohla být jednou z dalších...



Blbej zvyk

26. srpna 2019 v 17:09 | Naivní blondýna
Jdu lesem,
nasávám jeho energii
a přemýšlím
jestli na mě stále
myslíš...
Jestli ano,
najdu ptačí pírko
říkám si...
Jako symbol
těch našich křídel
zlomených...
Jen nevím,
co s tou kupou
per provedu...


Společně

24. srpna 2019 v 17:06
Skrz Tebe
cítím
svou samotu
bolestnou.



Naděje

23. srpna 2019 v 9:11 | Naivní blondýna
S poslední
kápézetkou
jsem ztratila
i poslední kapku
NADĚJE...


Bezvětří

21. srpna 2019 v 8:58 | Naivní blondýna
Zas do snu volá Tě,
přelud voňavý.
Tebe, po douškách
chce pít, nenasytně.
Uzamčen v kolotoči času,
však na chvíli zastavíš se.
Pošle Ti vítr do vlasů
a Ty víš, že je s Tebou
i v realitě...


Foglar by se divil

20. srpna 2019 v 10:11 | Naivní blondýna
Je to neuvěřitelné, ale i já bývala krásná, mladá pionýrka s kápézetkou.
Noo, popravdě, myslím si, že jsem ji ani jednou nevyužila, ale měla jsem ji.
V krásné plechové krabičce.
Při túře mi hezky zvonila v batohu.
Bylo mi 11, měla jsem vítr ve vlasech, v nohách kilometry.
Kolem sebe přátele, na rtech smích a v batohu KPZ.
Nic mi nechybělo.
Teď je mé dceři 11.
A troufám si říct, že se osype, když řeknu túra, batoh, kilometry.
Bez WiFi, nákupáku, mobilu nežije.
KPZ? Tu by jistě vylepšila.
Pravda, byla by sice krapek větší...
Určitě by tam byl mobil, má kreditka, makeup, řasenka, sluchátka a možná, při troše nostalgie i pastelky.
Nevyčítám jí to, je holt jiná doba.
Ale já na tu svou ráda vzpomínám.
Už jen pro ten vítr ve vlasech a zvonění kápézetky...


Osumnáct

16. srpna 2019 v 8:44 | Naivní blondýna
Mladá, nezkušená maminka,
však miluji Tě od prvního okamžiku.
Zvědavě koukal jsi na svět,
vše vždy chtěl jsi mít hned.
I z bříška vylezl jsi o dva týdny dřív.
Vychovala jsem Tě v souhře lásky i tvrdosti.
Víš, co se sluší.
Jsi krásný mladý muž, co umí vzít za práci.
Jsi gentleman, kterých je málo.
Jsi komik, co všechny pobaví.
Všude si najdeš přátele, v kolektivu oblíben.
Jsem na Tebe pyšná!
Začíná Ti život!
Vykroč pravou.
Vše dělej srdcem...
Dělej vše, co Tě dělá šťastným.
Vše nejlepší!


Dokonalé

14. srpna 2019 v 14:24 | Naivní blondýna
...už je to tak, stárnu a blbnu...
Ale zas na druhou stranu je to fajn.
Vše je dokonalé!!
Začínám si myslet, že zkušenosti, co jsem nasbírala s věkem mohu předávat dál....
Že smradlavé ponožky nejstaršího jsou už součástí naší domácnosti...
Že můj pes nehlídá, i když je to "bojové plemeno"....
Že i když prší nic se neděje. Můžu tančit mezi kapkami deště....
Že když dojde mléko, má ho vedle sousedka Alenka, která stejně chodí denně na kafe, i bez pozvání...
Že se nikdy nikdo kvůli nikoho nezmění a tak to má být....
Že když nefouká vítr do vlasů, mám doma fén, že...
Že když není sex, je doma tučňáček...
Že když něco napíšu je to fajn...
Že všude jsou fajn lidi...
Že ke štěstí mi stačí že ráno otevřu oči....
Že když dojde baterka v hodinkách, nemusím nikam spěchat...
Že někdy je normální vypít víc vína....
Že čokoláda je také jídlo....
Že auto je v podstatě malé letadlo...
Že bych za moje dvě kamarádky dala život....
Že jednou uvidím Machu Picchu...
Že jednou zas uvidím Tebe...
A že vše je v podstatě jen o tom úhlu pohledu.
Takže vše je dokonalé!
Hlavně se z toho neposrat!


Sejdeme se na hřbitově

13. srpna 2019 v 21:48 | Naivní blondýna
Vydechni,
však ještě nebude to
naposled.

Do temnoty zahal,
své myšlenky
roztěkané.

Ve snu dnes viděl jsi,
co v realitě
chybí Ti.

Jsi tím, čím vždy
přál sis být,
tak už neboj se.

Stín za Tebou kráčí,
poslušně,
i když je nenasytný.

A já?
Budu šťastná,
když budeš Ty...


Nedopsaný příběh

9. srpna 2019 v 8:56 | Naivní blondýna
Svou neskutečností
přicházíš mi do snů.

Vždy snažím se probudit,
držíc Tě pevně za ruku.

Sama však probouzím se,
s mozkem v koktejlu.

Protřepat, nemíchat,
slanou slzu v olivu proměnit.

Něco tajemného k Tobě
mě stále táhne.

Klíčem rezavým zamknu
svou divokost navždy.

Třeba má jen pisálek osudu
pauzu na kávu.





Hvězdná noc

8. srpna 2019 v 12:52 | Naivní blondýna
Tisíce hvězd
již spatřil jsi,
však jen jedna
svítila jen pro Tebe,
tak jasně,
že když ještě dnes
zavřeš oči,
vidíš to světlo.

Tisíce květin,
již přivoněl jsi,
však jen jedna
voněla jen pro Tebe,
tak silně,
že když si vzpomeneš,
cítíš její vůni.

Tisíce víl,
již spatřil jsi,
však jen jedna
tančila jen pro Tebe,
tak ladně,
že když vítr do vlasů
Ti vlaje,
máš chuť tančit.

Tisíce meluzín,
slyšel jsi,
však jen jedna,
zpívala jen pro Tebe,
tak něžně,
že když slyšíš
píseň jakkokoli,
slyšíš její hlas.

Tisíce slov,
vět napsala,
však jen jednoho
v srdci
vyrytého měla.
A nikdy na něj nezapomněla.



Šílená

1. srpna 2019 v 18:06 | Naivní blondýna
I ve vzduchu
cítíš
tu její touhu
nenasytnou.

Bludička,
co vábí Tě
za světlem,
do temnoty.

Ve snu
líbá Tě,
za ruku drží,
je Tvou múzou.

V realitě však
je jen tou
hvězdou
vzdálenou.

Co bojí se,
že někdo
napodobí
její světlo.