Červen 2019

Nedělinka

30. června 2019 v 9:46 | Naivní blondýna
Ještě ospalá,
dosnívá krásný sen.

Slunce šimrá ji na nose,
však nechce se jí vstát.

Kůže ještě voní nenaplněnou touhou,
zamáčkne slzu potají.

Je jiná, každou vteřinou,
něco umírá a něco se zas rodí.

S ranní kávou, vítr ve vlasech,
ani ptáček nedovolí si pípnout.

Nedělat nic, když je ta neděle,
to zklidní ji, napořád....


Vítr

29. června 2019 v 9:23 | Naivní blondýna
Kdyby vítr do vlasů přestal mi vát,
přestala bych se docela smát.

Smutná bych byla dosti,
žádný důvod k radosti.

Ale já jsem naivní blondýna,
vím, že ještě nepřišla má hodina.

Ventilátor do zásuvky hodím,
svou mysl větrem osvobodím.

S přáteli napíšu si pár řádek,
na blogu přečtu nejlepší článek.

Kdyby ze světa zmizela písmenka,
stala by se ze mě protivná stařenka.

Co však stále vítr ve vlasech má,
svých snů se jen tak nevzdá...





Holit či neholit

27. června 2019 v 10:06 | Naivní blondýna
Vždy, když vidím dámičku, které v tom horku stéká makeup, musím se smát. Tolik práce, aby vypadala líp...a ono se to stejně pak leskne...a vůbec nevypadá jako kočka z Instagramu, ale spíš jako z hororu voskových figurín...
Ráda o sebe pečuji, ale všeho s mírou, že?! 😉
Ráno, když si dávám druhý obličej, tak i když po něm odpoledne není skoro ani zmíňka, stále si myslím, že nestraším lidi...
Ale samozřejmě jsou i šikovné výjimky, většinou tyy jo 15ti leté slečny, které to ani nepotřebují, které jsou tak krásně upravené, že až žasnu. Obočí vymalované do poslechního chloupku,očka jako panenka...
Pak máme u žen péči holení. Naštěstí už na mě dlouho nevykoukla veverka z dámského podpaží v autobuse a jsem za to ráda, i když prý teda éra stylu neholit vrací svůj návrat. Hele, tak mě nedostane. Mám opravdu ráda ten hladký pocit, po celém těle. A ne veverku vyčuhující z plavek...
Přijde mi to těžce antisexy, když má žena chlupaté nohy.
Dovedete si pánové a dámy vůbec představit, jak by to kolem Vás od rána vypadalo, kdyby se ženy nemalovaly a neholily?! No ty vole... Planeta opic
Jsem ráda, že holení zavítalo i mezi mužskou část. A tím nemyslím holení vousů,které teď však vlastně i díky barber shopů dostalo vznešenější pohled na svět.
Pánové totiž myslím přišli na to, že když okolo zmizí les, strom vypadá hned větší...
Takže za mě určitě holit, holit, holit...
Kdyby se neholilo, nebylo by to pro mě sexy...
A jak to máte Vy?



Máma

26. června 2019 v 18:50 | Naivní blondýna
Z její krve vzešla jsem,
z jejího dechu.

Její lásku cítila,
ještě neprocitlá životem.

Prvně spatřila ji,
v záři světa.

Nejhezčí, co znám,
je tu pro mě.

Pohádku přečte,
pusu dá na dobrou noc.

Obejme, poradí,
i naštvaně pokárá.

Umí říct pravdu do očí,
i když ne vždy jí chci slyšet.

Tak silná a přitom něžná,
víla se srdcem toulavým.

Hledá se i ztrácí,
s hlavou v oblacích.

Nejlepší jakou znám,
miluji ji, takovou jaká je.

Dnes sobě blíž než dřív,
má milovaná maminka.

Miluji Tě❤️


Jepice a motýl

26. června 2019 v 16:17 | Naivní blondýna
Ještě v kukle neznámý,
teď křídla chystá na nejhezčí let.

Pak zahlédne ji,
křídla má blankytně průhledná.

Omámen její krásou,
propadne pocitu jí poznat.

Je plachá, však života
užívá si plnými doušky.

Když poví, že na něj má jen jeden den,
motýla to zlomí.

Sotva jí poznal a ona
zmizí mu do prázdnoty.

Nač bude žít celý rok,
když ona po dni mu zmizí!?

Kdyby ji mohl dát,
alespoň polovinu života svého.

Prožili spolu ten nejhezčí den,
navždy bude v jejich vzpomínkách.

Láska jejich,
nestačila zevšednět.

Vše bylo krásné, snové,
užívali si jeden druhého.

V náručí,
naposled mu vydechla.

Slza jeho kutálí se,
však ona neobživne.

Navždy bude jeho,
on navždy její.

Vzpomínky,
nikdo jim nevezme.

Dnes motýl,
s jinou má malého motýlka.

Jepice však v srdci,
navždy mu zůstala.

A žije,
byť jako vzpomínka.


Zdroj obrázku Pinterest




Kdyby...

25. června 2019 v 8:33 | Naivní blondýna
Naposled,
tak jako poprvé,
políbí Tě.

Šťasten i smuten,
odevzdáš se tomu,
nepřemýšlíš.

Kdyby to mělo být,
dnes naposled,
nezapomeneš nikdy.

Navždy v srdci,
navždy v hlavě,
už žádné kdyby.

Naposled,
tak jako poprvé,
zamiluješ se.

Kdyby to věděla,
zůstala by,
v Tvém náručí.

Srdce krvácí,
hlava praská,
neví nic.

Kdyby praví,
zbytečně,
do temnoty.

Naposled,
tak jako poprvé,
políbí Tě ve snu...



Zdroj obrázku Pinterest

Snová

23. června 2019 v 10:46 | Naivní blondýna
Ožraná realitou,
v tichu temna si sní,
naivně.

Políbená snem,
usíná,
přítulená k peřině.

Ve snu ožívá,
tančí,
na píseň tichem libeznou.

Vlas ve větru,
ladně vlaje
rozkoší.

Chce křičet,
však nevydá ani hlásku,
tichá neznámá.

Je snová, ve snové říši,
tichem polapená,
na věčnost.

V tichém snu,
s přáním být někým jiným,
probudí se.

Ožraná realitou,
smíří se s tichem,
s čímkoli.


Zdroj obrázku Pinterest


V tichosti

21. června 2019 v 8:11 | Naivní blondýna

Číst pouze tiše!
Neslyšně, po špičkách,
za Tebou se vydám.
Ani nemukneš.
Tvé oči řeknou mi vše.
Neslyšně Tě políbím,
víc nemusím.
V tichosti propadneš mi.
Nikdo nás neslyší.
Úleva.
Nikdo se nic nedozví.
Jen my dva a ticho svědkem.
Teleportace do jiné dimenze.
Do té naší.
Jen zavřu oči a jsi tu.
Navštívíš mě ve snu.
Navždy spolu,
jak dvojčata,
jen každý jinde.
S bolestí i radostí.
Oddána tomu.
Někdy procitám dřív než usnu.
Nevyléčená naivka.
Nevyléčená.
Tichá.
S rachotem myšlenek.
V tichu sedím a píšu.
Hlasitá slova.
Hlasitější než je zdrávo...
Tiše.
Ať nikdo to neslyší...
🤫



Stín

19. června 2019 v 8:37 | Naivní blondýna
V tajemném tichu mrazivého temna,
ospalý stín se rodí,
na světle procitá.

Ještě se nesměle bojí,
že zmizí
se západem slunce.

Pak pochopí,
že do ticha tmy chodí jen spát,
společně s ní.

Přitulí se,
jen ticho poslouchá
a její dech.

I kdyby to bylo dnes naposled,
užije si to ticho
do sytosti.

V tajemném tichu mrazivého temna,
ospalý stín se rodí,
na světle procitá.

Jakoby tichý sen o krásce měl,
přítulen k ní noc co noc,
v temnotě.

Každý den je pro něj nový,
láska, co nezevšední,
v paprscích slunce.

Stále jak prvně,
k ní se s láskou tiše tulí,
nenasytný.

A až ráno znovu procitne,
bude zas jiný,
stejně jako ona.

O kousek ticha,
každý jiným směrem
dál...a přece spolu.



Měsíc

18. června 2019 v 10:59 | Naivní blondýna
V temnu ticha jen svítí,
nebojí se.

Ozáří věci,
které doposud byly nečitelné.

Když stydí se,
zahalí jej černý mrak.

Každý k němu vzhlíží,
ač o to nestojí.

Je sám,
přitom se všemi.

Propleten tou krásnou temnotou,
usmívá se.

A já usmívám se také,
ozářena jím navždy.








Ticho

17. června 2019 v 11:32 | Naivní blondýna
Miluji ho.
Je tady a v podstatě neexistuje.
Slyšíme svůj dech, tlukot srdce.
A to je vlastně to podstatné.
Uvědomit si v tichu, co je důležité.
Žít.
Dýchat.
Na nic nemyslet.
Srovnat myšlenky do rovnováhy.
Ztišit ego,které má jiné hodnoty.
Nedělat nic.
Prožít si v něm plnohodnotně smutek i radost.
Být sami sebou.
V tichu cítit kdo je přítel.
Jeden krásný citát zní
Poezie navrací slova tichu.
A já si vždy představím to
krásné ticho,
když se prvně podíváme na obraz,
fotografii,
na narozené dítě,
na člověka, kterého milujeme.
Přečtěme báseň,
uslyšíme svou oblíbenou píseň...
Nejde vyjádřit jinak ten pocit než
TICHO
Miluji ho.
Je tady.
I když v podstatě neexistuje...




Láska na hypotéku

17. června 2019 v 10:49 | Naivní blondýna
...a žili spolu šťastně až do smrti...
Jak krásné zakončení. A realita?
V dnešní době čím dál těžší!
Dva lidé se seznámí a je jim spolu fajn. Užívají si lásku plnými doušky. Ale jakmile se rozhodnou začít žít realitu všedního dne společně, už to může začít skřípat.
Pronájem bytu obnáší nejen nemalou částku měsíčně, ale i třeba tříměsíční kauci dopředu. Státní byt dnes dostat je skoro nemožné. A o koupi bytu ani nemluvím.
Samozřejmě je ideální, když jeden z partnerů má rodiče s rodinným domem, kde je dostatek místa. Ale zase na druhou stranu, ne každému sedne soužití s rodiči partnera.
Časem přibudou děti. Nároky na prostor se zvětšují. Ideální by byl dům, ať si děti hrají na zahradě...
Kde na něj vzít?!
Reklama nám řekne, nejlepší je hypotéka. Jak snadné. Jen podepsat... vlastní krví, smlouvu s ďáblem...
Láska na hypotéku.
Zkouška ohněm, kterou hned tak někdo nemusí projít.
A to raději nebudu zmiňovat variantu, že by na hypotéku nebylo....
Splácet dům, domů chodit vyčerpán a ještě dělat kolem domu je náročné.
Můžou nastat hádky, kdo co dělá víc...přitom zbytečně...
Když jsou partneři rovnocenní a umí si práci rozdělit, je to ideální. Málo kde se však tohle podaří.
Přitom si pak plnými doušky mohou užívat domu a zahrady společně, se sklenkou vína v ruce, se zpěvem ptáčků v uších...
Přála bych každému, ať jeho příběh končí šťastně, protože jsem prostě naivní blonde, co věří na happyendy.
A myslím si, že i s láskou na hypotéku to jde zvládnout, když ale oba budou chtít....
....a žili spolu šťastně až do smrti...


Sestra

16. června 2019 v 10:34 | Naivní blondýna
Věděla jsem, že někde jsi.
Moje krevní skupina.
Sama sebou bez ostychu.
S větrem ve vlasech.
Též stačí Ti vůně květin.
Síla stromů.
Tak silná, s duší romantičky.
Dáváš víc než dostáváš.
Běžíš život naplno.
Nee každý Ti stačí.
Nee každý Tě chápe.
Někdy nejde utéct, ale přesto běžíš.
Jediná z mnoha, co však ví.
Co rozumí.
Osvícená poznáním.
Sestra moje.
Bližší.
Sama a přitom společně.
Radost sdílet to s Tebou.
Děkuji.
Ty víš...





Přátelství muže a ženy

12. června 2019 v 9:16 | Naivní blondýna
Přátelství muže a ženy...jedním slovem NEEXISTUJE!!!

Můžete mi samozřejmě odporovat...

Já však neznám žádné přátelství mezi mužem a ženou..., které by nemělo pozadí typu CHCI TĚ!
Vždy nejméně jeden z této dvojice po tom druhém touží nebo přinejmenším tajně sní...

Některá začínají jako přátelství a časem se z toho stane vztah.

Některá vztahem již byla a skončila větou BUDEME ALESPOŇ KAMARÁDI... je to sice jakoby Vám řekl veterinář PES VÁM UMŘEL, ALE MŮŽETE SI JEJ NECHAT, ale nakonec na to raněná duše přistoupí...a má naději, že třeba jednou zase....

Moderní doba je ve znamení KAMARÁD S VÝHODAMI, což je vlastně zmodernizování KAMARÁD TAKY RÁD...
Už i toto nasvědčuje prostě tento fakt, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje. A neee že mi tam budete počítat vztah žena a teplej chlap!

Příjmu ten fakt, že jsem jen kamarádka!
Stejně není na výběr...
A budu snít že časem třeba....budu alespoň kamarádka s výhodami...


Na srdci šrám...

12. června 2019 v 8:44 | Naivní blondýna
Je jedno kolik nám je.
Vždy nás zaskočí.
Ta bolest srdíčka ukrutná.
Ostatním umíme radit. To chce čas, to přebolí... A přitom sami víme kulový!
Je to už tolik let a stejně mi chybí! Rozumově chápu, že je již daleko...daleko ode mne, ale šrám na srdci se sám, sem tam, rozevře, svírá, pláče kapičkami krve...chybí mi a nic s tím ani já, ani čas neuděláme...

Včera jsem přišla domů a syn slzy v očích. Bude to týden, co se rozešel s přítelkyní. Chybí mu. Rozumově ví, že vše bylo správně, však šrám na srdci je čerstvý. Chce to čas pravím, však vím, že není to tak lehké... Jak ráda bych mu pomohla. Pomohla od té bolesti a toho smutku, však sama pomoci si neumím...

Je jedno kolik je nám let. Šrám na srdci zaskočí pokaždé, každého...

Čas, možná zavine vzpomínky do mlhy a pak již nejsou tak bolestivé, ale stále tam jsou...

Vynoří se nečekaně, vždy když to nejméně čekáme...

Přesně si pamatuji, že 12.6. před 23 lety jsem začala chodit s jedním sexy plavčíkem...

Vynoří se ve snu, který bychom nejradši žili...

Přeji Vám život s co nejméně šrámy na srdci.
Buďte šťastní, to je to nejdůležitější!



Šrám na srdci

11. června 2019 v 15:55 | Naivní blondýna
.
.
.
a
i
navzdory
tomu
všemu,
žiju
.
.

.
.
.
žiju
ze
vzpomínek
.
.
.


Lotosový květ

10. června 2019 v 9:07 | Naivní blondýna
Rozevírá se,
sotva Tě ucítí.

Jsi
pro něj sluncem,
i čmelákem,
co nektar sladký,
po kapičkách,
do sebe vzrušeně
nasává.

Jsi
vodou,
co kvítek
zalívá.

Jsi
smetanou,
co kvítek
sytí.

Celá
zahrada
však Tvou
lásku
a
pozornost
potřebuje.

Zavírá se
když tu nejsi.

Smutnou píseň
zahradě zpívá.

Vadne bez Tebe...



Síla

8. června 2019 v 19:58 | Naivní blondýna
Umlčená mlhou,
na kraji strachu.

Se silou slona,
co myši se bojí.

Strach, že i s tou obrovskou silou,
na místě zůstane.

Lapá po dechu,
však vydechne prach.

K temnotě obrací se zas,
hledá svůj stín.

Paprsek světla ozáří ji,
s křikem couvne.

Zkamenělá oparem naděje,
usmívá se.

V duchu tančí,
vítr jen s vlasy hraje si.

Procitne,
ale jen na chvíli.

Než spatří Tě,
znovu zakalí se jí zrak.

Sejdeme se u hřbitova,
šeptá s nadhledem.

Pak znovu zahalí se do mlhy,
takové, že by se dala krájet....




Tajemná

8. června 2019 v 19:34 | Naivní blondýna
Tajemná,
když jí objevíš.

Sladká,
když jí ochutnáš.

Návyková,
při prvním doteku.

Nenasytná,
při těch dalších.

Milující,
na začátku.

Šťastná,
společně.

Obyčejná,
při soužití.

Hádavá,
při urážce.

Bolavá,
při hádce.

Krvácející,
při rozchodu.

Mrtvá,
na odchodu.

Nešťastná i šťastná,
při vzpomínkách.

Zombie,
kamarádka....





Zapomněla

8. června 2019 v 9:52 | Naivní blondýna
Co jsem to jenom chtěla...............