Květen 2019

Hlubina

31. května 2019 v 21:17 | Naivní blondýna
Nejhlubší hlubina Tě volá,
touží po Tobě, nenasytná.

Slůvkem ladným otevřeš poklad,
ten nejcennější.

Vlas ve větru zavlaje,
jestli díky Tobě,
patráš potají.

Tvář pohladíš,
alespoň v mysli.

Ve víc nedoufáš,
ostražitě, posloucháš
svůj rozum rozumný.

Teplo Tě překvapí,
stále doutná.

Uhasit jej,
možná se bojíš.

Naslapuješ opatrně,
poklad svůj nechceš
ponechat netvorům.

Nejhlubší hlubina Tě volá,
stále čeká až jí propadneš....







Tlumočnice ženské řeči

30. května 2019 v 9:35 | Naivní blondýna
...neustále mě překvapuje mužský a ženský svět...

Bylo o tom napsáno již několik knih, textů písní a stejně nad tím kroutíme hlavami jak ženy, tak muži...

Proč mě nechápe? Ty mě chápeš viď?!
Jistě, za prvé s ní nežiji (to bych ji asi taky brzo chtěla zabít), ale hlavně jsem také ženská...

Jiný úhel pohledu, jiné city, jiný mozek, jiná řeč?! Nevím, stále tápu...
Na jeden den si vyměnit mozky...porozumnět té řeči...

Stanu se tlumočnicí ženské řeči. Budu mužům překládat, co žena přesně chce (ne teda že bychom vždy přesně věděly) a co říká....

Pozoruji muže a ženy již skoro 40let a stále mě prostě něco překvapí.

Mám doma kluky i holku a musím říct, že je to jiné od miminka. Třeba i taková blbost. Maminka se namaluje. Miminko chlapec bez reakce. Miminko holka šahá na řasy.
Dospělý chlap si hned tak nevšimne nějaké změny...
Tím nechci házet všechny chlapi do jednoho pytle. Jsou i jisté všímavé výjimky.

Nebo třeba psaní. My ženské si můžeme psát neustále. Každou kravinu. Každé trápení, každou radost. Jsme stále v kontaktu. Muž? Jedna zpráva za den by myslím byla ideální. Vystihla by možná víc než těch našich deset. Ale byla by jen jedna. A my pak smutné, že se něco děje. A třeba vůbec nic jen prostě nechtěl upatlanýma rukama sahat na mobil v práci...

Na jednu stranu chceme být rovnocenými partnerkami a na druhou stranu se bojíme udělat jakýkoliv krok s mužem první. Počkam až napíše.... A tak možná čeká dodnes.

Druhá věc jsou odpovědi. Copak je problém odepsat? Hele už nepiš. Nebo nemám čas. Ticho, prázdno. Krásný prostor domněnek... Přitom je to tak snadné...

Ráda poznám tlumočníka mužské řeči. Budu ráda za různé překlady. Nápady, co dělat. Jak se chovat. Jak nebýt kráva pro chlapa.

Mužům i ženám můžu vzkázat jen jednu věc, buďte hlavně každý sám sebou... To je na tom to nejhezčí!


Opatrně našlapuj

29. května 2019 v 12:49 | Naivní blondýna
Opatrně našlapuj,
ať nikdo Tě neslyší.
S ničím se neukvapuj,
Vesmír Tě vyslyší.

Vše, co budeš chtít,
dokážeš hravě,
nemusíš se dalece pachtit,
vše máš ve své hlavě.

Vesmír jsi Ty sám,
ostatní jsou jen (ne) příjemná mlhovina.
K nikomu nejsi přivázán,
to by byla fakt hovadina.

Našlapuj opatrně,
Jsi sám sobě pánem.
Jde to však i nafrněně,
být ostatním králem.






Noc

28. května 2019 v 9:58 | Naivní blondýna
Ticho.
Tma.
Našlapuji opatrně.
Všichni spí.
Pes chrápe.
Tiše bublá akvárium.
Venku měsíček svítí a ukazuje mi cestu pokojem.
A pak ta bolest.
"Aaaaaauuuuuuu!"!
Probudím celý dům.
Sousedy.
Bolí to strašně!!!
Kdo by to do tak malé kostky Lega řek....


Prázdná láhev

28. května 2019 v 9:49 | Naivní blondýna
Prázdná,
jak vypitá láhev
s kapkou naděje na dně.

Zvladlá,
jak květina,
co volá po kapce lásky.

Vyprahlá,
jak poušť,
se snovou lagunou.

Pustá,
jak dům,
uprostřed divočiny.

Zničená,
jak hračka,
ležící na smetišti vztahů.

Utopená,
jak ryba,
ve svojí naivitě.

Hladová,
jak sirotek,
toužící po objetí.

Prázdná,
jak bílý list,
chvějící se při každém písmenku....


Blanketka

26. května 2019 v 11:46 | Naivní blondýna
Ztracená,
sama v sobě,
topím se
a pak se zase zvedám.

Ztracený blankyt,
ze svým očí,
marně hledám v Tvých.

Vzkřísit se,
malým douškem
Tvé lásky.

Zůstaň,
neutíkej.
Aspoň dnes,
z mé mysli.

Slza,
po tváři stéká,
ani netušíš,
že pro Tebe.







Ufo řeč

24. května 2019 v 9:02 | Naivní blondýna
Neumím to.
Asi mluvím jinou řečí.
Nebo chyba v přijímači, nevím.
Vždy si představím malé miminko. Jak brečí, pláče, kňučí, kope nožkama,naštvaně zatíná malé pěstičky... A my nevíme, co se děje a tak hned letíme a přebalujeme, krmíme, houpeme. Snažíme se přijít na to, co miminko potřebuje.
A pak střih. Jsme dospělí.
Máme řeč. Milióny písmenek. Tisíce slov. Různé výrazy. Učíme se cizí jazyky. Máme mobily, internet, různé aplikace, komunikační sítě. Používáme smajlíky a emoji. A stejně na hovno....
Když chceme jeden druhému něco říct, nic nám nestačí.
Mlžíme, mlčíme. Nechceme se vyjadřovat. Lžeme. Zapíráme. Vytváříme domněnky.
Nechápeme se.
Neumime si říct pravdu, jak se věci mají...
Mrzí mě to!
Kolikrát jsem visela na pranýři za svou hubu pravdivou, nevymáchanou?!
Nesčetněkrát...
A stále se v tom plácám.
Mluvím asi ufo řečí!
I když je rok 2019, myslela jsem si, že stále platí, že se lidé zdraví, že si děkují, že si vyjadřují city. Ale, že se umí poslat i do prdele... Neustále se mýlím.
Nemáme na sebe kolikrát ani čas...
Scéna z filmu "Máte poslední týden života" by sem tam prospěla každému.
Aby si uvědomili priority!
Pro co žijete?
Práce by neměla být na prvním místě...
Prosím víc se vyjadřujte. Dávejte najevo, co cítíte.
Ostatni Vám za to budou, myslím, vděční!


Mezi všemi

22. května 2019 v 18:42 | Naivní blondýna
Člověk nezavděčí se všem,
Já bych však chtěla ovšem.

Ale se svojí hubou pravdivou,
vidím to jako věc bláznivou.

Ráda dělám druhým radost,
mám však taky svoji hrdost.

I když vypadám jak drsná blondýna,
jsem stejně citlivá jak Diana z Londýna.

A když někdo hraje na mě divadlo,
nastavím mu hezky pravdivé zrcadlo.

Člověk nezavděčí se všem lidem,
proto udělám to vše hlavně s klidem.


Každý sám

21. května 2019 v 12:51 | Naivní blondýna
Každý jsme tu sami za sebe,
někdo půjde do pekla někdo do nebe.

Někomu humor je vlastní,
někdo radši ksich si vrásní.

Někdo nežil by bez lásky,
někdo radši prachy a klobásky.

Někdo stále drží hubu,
někdo radši v drb klubu.

Někdo rád den plný vášně,
někdo radši píše básně.

Někdo černej někdo bílej,
někdo rasista nevinnej.

Na světě jsou nás lidí mraky,
i když si sám, jsi tu s námi taky.


A pak jsem tady já

20. května 2019 v 9:29 | Naivní blondýna
Bílej, černej, žlutej...
Indián, Černoch, Číňan...
Muslim, žid, ateista...
...a pak jsem tady já...
Obyčejná, naivní blondýna.
Co popírá všechny pravidla, tabulky a teorie o světě.
Jiná než všichni ostatní. Svá...
Proto se stále hledám. Nemůžu se mezi těmi všemi lidmi najít.
Jedinou vírou je mi vlastní puls.
Žiju z krásného pocitu, že ráno vyjde slunce, zazpívají mi ptáčci, tráva se zelená...
Jsem šťastná, že jsou děti zdravé.
Nepotřebuji víru, která by mi něco přikazovala, zakazovala.
Nechápu volby. Nikdy jsem nešla volit. Myslím si, že tuhle hru neovlivním.
Nechápu proč lidé ničí lidi.
Nechápu závist.
Jsem zvyklá se usmívat. Poděkovat. Smát se, když mám chuť.
Když mi je někdo blízký, dát mu to najevo.
Pomocí, když je třeba. Komukoliv...
Být divoká, když mám chuť. Být v koutě, když je třeba.
Jíst, co mi chutná a u lidí, co mi dají.
Komunikovat i tam, kde už to ostatní vzdali.
Udržovat kontakt.
Věřit na šťastné konce.
Neustále snít.
Psát.
Žít.
I se sedmi miliardami lidí vedle sebe...
Děkuji, že jsem Vás poznala.
Ano, i Tebe, co čteš tyto řádky.
Bez Vás bych to nebyla já. Neúplná.
Vše je jak má být....


Jsi

19. května 2019 v 10:30 | Naivní blondýna
Jsi a to mi stačí,
s Tebou mám křídla ptačí.

S Tebou létám v oblacích,
stále s láskou v rozpacích.

S Tebou z problému nicka se stane,
počkám tu na Tebe, odevzdaně.

S Tebou ze smutku je naráz veselí,
smutná vzpomínka na čas, co nás rozdělí.

S Tebou zní hudba vždy tak sladce,
život plyne velmi hladce.

S Tebou mám pocit, že jsem svá,
i když se mi vše jenom zdá.

S Tebou, však bez Tebe, sama jsem,
co stane se, uvidíme časem.

Beskydy

19. května 2019 v 8:16 | Naivní blondýna
...až teď mi to došlo...
Chybí mi tady kopce na jihu. Sice už bydlím směrem na Vysočinu a sem tam nějaký pahorek vyčnívá do té nekonečné rovinky, ale...málo.
Nedávno jsem byla v Mikulově a obdivovala nejen krásu města, ale i Svatý kopeček. A už chápu proč tak vznešený název. Pálava je úplná placka a najednou kopeček.
Takže návštěva Ostravy byla samozřejmě spojená s návštěvou Beskyd. Díky za ty dary! Asi stárnu. Málem jsem stála s otevřenou pusou a čučela na tu krásu zas a znova.
Prostě ty kopce miluji.
Ty kopce, lesy, stromy, tu zeleň jménem Beskydy.
Takže jestli se vydáte někdy na sever určitě se vydejte tam.
Stojí to určitě za to.
Na Hukvaldech udělejte foto s profláklou Liškou, vyjeďte nahoru lanovkou na Pustevny nebo si pěkně šlápněte na Lysou.
Myslim si, že nebudete zklamaní...


Host

17. května 2019 v 11:10 | Naivní blondýna
Už chystej Ostravo smogy,
odpoledne na tě budu mít nohy.

Už chystej oblaka dýmu,
stále věřím světovýmu míru.

Už chystej šum do mých uší,
slyšet vše, se někdy nesluší.

Už chystej vzpomínek mi kopky,
projdu ulicemi než vydám se do hrobky.

Už chystej mi radosti i smutky,
vždy v životě nadělalas mi skutky.

Už chystej bránu Ostravo milá,
kdybych náhodou k Tobě zabloudila.


Jsi krásná Kate, abys nezapomněla😉

16. května 2019 v 9:06 | Naivní blondýna
Zas v lužečku leží,
na buldočka,
pak věří sotva stěží,
protírá svá očka.

Píše jí on,
že krásná je, dobrá a k tomu sexy,
je to její šampión,
co má rád mini a dobrý keksy.

Slůvka zahřejí ji u srdíčka,
i když tomu nechce věřit,
pak už zavírají se jí víčka,
holkám však chce se svěřit.

S dobrým pocitem kočka usíná,
venku prší si hezky
Na tyto slova ať nezapomíná,
jsou to lásky stezky.

Zas až budeš usínat,
v poloze na buldočka,
nezapomeň vzpomínat,
že jsi pro něj kočka.




Identita

15. května 2019 v 20:55 | Naivní blondýna
Jsem divnotvor, co na blondýnu si jen hraje,
nejsem tam od Vás, jsem z jiného kraje.

Nejsem ani blond, hnědé mám chmýří,
společnost se snad s peroxidem smíří.

Mám kupu dětí, snad všechny mé vlastní,
nechceš-li to číst, tak už radši zhasni.

Vítr ve vlasech patří k mému životu,
nesnaž se mě proto přivázat ke plotu.

Pan Božský je stále v mém srdci,
tohle mi nevysvětlí ani ti blbci.

Dnes depku zahnala jsem nudou,
vzpomínky vždycky tu však budou.


Depka

15. května 2019 v 15:06 | Naivní blondýna
Tu venku tma jak v dupě,
do stropu civím tak tupě.

Přemýšlím, zda-li depku mám
nebo jen lenoře se oddávám.

Na okno kape a chčíje,
už bolí mě z koukání ven šíje.

Aspoň že řepka krajinu rozjasní,
třeba se ještě letos vyjasní.

Třeba ještě zas, jako loni,
pod okny budou mi běhat sloni.

Teplo jako v Africe,
podprda visí na klice.

Tu prostě tma jak v dupce,
tož nemějte mě za tupce.

Raději slunce a vítr ve vlasech,
celý den chodit si v kraťasech.

Jenže já stále v oblacích si lítám,
vysmívám se všem prioritám...


Kniha Života

15. května 2019 v 8:47 | Naivní blondýna
Zas došla mi slova,
však zkouším to znova.

Obrátím list, vytrhnu stránku,
život svůj zasvětím spánku.

Vítr ve vlasech nahradím fénem,
koupím si psa, nazvu ho Tvým jménem.

Na záda nechám si udělat kéru,
v Las Vegas chci vyhrát v pokeru.

Založím si metalovou skupinu,
na bicí naučím se za vteřinu.

Pojedu do Peru,
majtky si vyperu.

Vyšplhám na Machu Picchu,
koupím si zas novou mikču.

Koupím si stádo krav,
udělám letní biograf.

Potkám Tě, obejmu
Už nikdy neodejdu.

S Tebou chci zestárnout
a všeho dosáhnout...

Lítám

13. května 2019 v 8:33 | Naivní blondýna
Už zase v oblacích si lítám,
realitu tvrdě odmítám.

Chci zas po boku mít Tebe,
každý den zažít sedmé nebe.

S hlavou v oblacích tolik let,
chci jen si k Tobě přivonět.

Znovu být v Tvém náručí,
dělat jen, co srdce poručí.

Držet pevně ruku Tvou
dřív než prohlásí mě za mrtvou.

Už zase lítám v oblacích,
v teplácích domácích.


Moje kočičky

13. května 2019 v 7:57 | Naivní blondýna
Jsem šťastná, já se mám,
ty nejlepší ženy na světě já znám!

Supr trupr bylo s Vámi,
nj, holt nejste žádné nány.

S Vámi hezčí je hned svět,
každý musí mi Vás závidět.

V dobrém i zlém, jsme v tom spolu,
ve Vás mám vždy oporu.

Pravdu do očí umíme si říct,
spolu víme jak realitě utýct.

Děkuji holky moje za chvíle krásné,
bylo to s Vámi vážně úžasné.

Jsem šťastná, já se fakt mám,
jsi totiž Kašo a Peťko nejlepší, co znám. 💋❤️








Táta by měl dnes 71let

13. května 2019 v 7:37 | Naivní blondýna
Budu se opakovat... Již jsem tátovi psala. A včera byl sice den Maminek,ale má písmenka patří stejně tátovi. A nejen ty....

...vždy stojí při mě. Můj ochránce životem. Uskromní se, aby mi splnil mé sny. Probírá se mnou život. Schvaluje i haní mi kluky. Dává mi pravidla, já je porušuji. Vede mě k oltáři. Miluje stejně jako já řízení, procházky lesem...
Již vydal se však, cestičkou neznámou. Chtěl vědět, co je za velkým světlem. Odešel...tak brzy... Chybí mi!
Jak ráda bych ho zahlédla mezi dveřmi. Přijel by, nějakým novým fárem. Pochlubila bych se mu mou černou bugatkou v dvoulitru. Jeli bychom někam na výlet. Projít se, cestičkou, ještě neušlapanou. Koupila bych mu chleba, co měl tak rád, společně dali na sváču, se sádlem.
Seděli bychom, povídali bychom si. O životě, o plánech do budoucnosti.
"Člověk je na vše sám, můžu být s Tebou, držet Tě za ruku. Stejně ten boj a tu bolest prožiješ sama..." A měl pravdu. Jen s tím druhým člověkem to jde líp. Asi bych spoustu věcí udělala dnes jinak. Ale každý máme tu svou cestu a Tys už na ní nechtěl jít. Ztratil ses na cestě životem...
Jak ráda bych Tě zahlédla mezi dveřmi táto...
Počkej na mě, půjdeme pak spolu, cestičkou ještě neušlapanou...
Mám Tě ráda ❤️